Kolik dostane garant? Průvodce odměnami za garanci

Co je odměna za garanta

Odměna za garanta je vlastně finanční kompenzace za to, že někdo ručí za závazek, produkt nebo službu někoho jiného. Představte si to třeba tak, že váš kamarád potřebuje půjčku na bydlení a banka po něm chce, abyste za něj ručili vy. Za toto riziko, které na sebe berete, máte nárok na určitou odměnu. Jde o specifickou formu odměny, která zohledňuje nejen riziko samotné, ale i váš čas, zkušenosti a hlavně dobré jméno, které do celé věci vkládáte.

Jak vysoká tahle odměna vlastně bývá? To se liší případ od případu. Nejčastěji se počítá v procentech z celkové částky, za kterou ručíte. Může to být jedno procento, může to být pět nebo i víc – záleží na konkrétní situaci. Hraje roli spousta věcí: kolik peněz je ve hře, jak dlouho budete ručit, jestli je dlužník spolehlivý, jaká je situace na trhu a samozřejmě celkové riziko celé transakce.

Všechny detaily o odměně by měly být jasně sepsané. To je klíčový prvek transparentnosti – nikdo nechce pak řešit nedorozumění nebo dokonce soudní spory. Ve smlouvě by mělo stát nejen to, kolik dostanete, ale taky jak se to vypočítá, kdy vám peníze dorazí a co se stane, když dlužník nesplní své závazky. Možná tam budou i bonusy, když všechno půjde hladce, nebo naopak sankce při problémech. Správně sepsaná smlouva chrání všechny zúčastněné a ušetří spoustu starostí do budoucna.

Důležité je si uvědomit, že odměna za ručení není samozřejmost – musíte si ji smluvně dohodnout. Někdy dostanete jednorázovou částku předem, jindy pravidelné platby během celé doby ručení. Existují i kombinované varianty, kdy máte základní odměnu a k tomu bonus podle toho, jak se daří celému projektu nebo jestli jste nakonec museli skutečně platit za dlužníka.

A daně? Ty samozřejmě platit musíte. Odměna za garanta podléhá standardním daňovým pravidlům jako příjem z podnikání nebo jiné činnosti – záleží, jestli jste podnikatel, firma nebo třeba nepodnikající fyzická osoba. Určitě si veďte pořádek ve všech příjmech a výdajích spojených s ručením. Pro toho, kdo garanci požaduje, je vaše odměna legitimní náklad, pro vás je to zdanitelný příjem. Prostě klasika, se kterou se ale vyplatí zacházet pečlivě.

Výše odměny podle studijního programu

Odměna garanta studijního programu závisí na mnoha faktorech, které společně určují, kolik za tuto práci vlastně dostanete. A věřte, že jde o pozici, která si zaslouží pořádné ohodnocení – vždyť garant nese odpovědnost za celkovou koncepci, kvalitu i budoucí směřování oboru.

Co nejvíc ovlivňuje výši odměny? Především typ studijního programu. Bakalářské programy jsou obvykle ohodnoceny nejníž, což dává smysl – trvají kratší dobu a jejich obsah není tak komplexní. U magisterských programů už se garant musí víc ponořit do výzkumu a koordinovat náročnější předměty. Doktorské programy pak představují vrchol akademické dráhy. Tady už musíte mít skvělé vědecké výsledky, mezinárodní uznání a schopnost vést doktorandy k publikacím v prestižních časopisech. To se samozřejmě odráží v nejvyšších částkách.

Velkou roli hraje také akreditace programu a jeho postavení na univerzitě. Programy s mezinárodní akreditací nebo ty zapojené do evropských univerzitních sítí mají často vyšší rozpočet na odměny. A co když vyučujete v angličtině? To znamená další práci – koordinace zahraničních studentů, zajišťování hostujících pedagogů, udržování kontaktů s partnerskými školami. Zkrátka víc starostí, víc peněz.

Kolik máte studentů? I to je podstatné. Když garantujete program se stovkami zapsaných, čelíte obrovské administrativní zátěži. Musíte koordinovat desítky vyučujících, řešit individuální problémy každého studenta, hlídat kvalitu výuky napříč všemi skupinami. Menší programy zase bývají vysoce specializované, což vyžaduje specifické odborné znalosti.

Pak tu máme komplexnost samotného programu. Kolik předmětů pokrývá? Jak široký je záběr disciplín? Jak náročné je propojit teorii s praxí a zajistit studentům kvalitní stáže? Garant musí neustále aktualizovat obsah, sledovat světové trendy v oboru, zavádět moderní výukové metody. To všechno stojí čas a energii, a proto by se to mělo projevit i ve výplatní pásce.

A nesmíme zapomenout na kontext jednotlivých škol. Veřejné univerzity mají své tarifní tabulky a předpisy, soukromé vysoké školy si mohou dovolit flexibilnější přístup založený na výkonnosti. Každá instituce disponuje jinými finančními zdroji a má vlastní systém odměňování.

Zákonné podmínky pro vyplácení odměny

Když se podíváme na to, jak funguje vyplácení odměn garantům, zjistíme, že jde o dost propracovaný systém s řadou pravidel, která prostě musíte dodržet. Odměna za garanta je upravena především zákonem o pedagogických pracovnících a dalšími předpisy, které přesně vymezují, jak a kolik můžete vyplatit.

Nejdřív musí proběhnout řádné jmenování garanta. To zní možná samozřejmě, ale v praxi se stává, že někdo začne funkci vykonávat ještě předtím, než má všechno správně podepsané. Jmenování musí být písemné a v souladu s vnitřními předpisy školy. A tady přichází důležitá věc – garant musí splňovat kvalifikační předpoklady stanovené zákonem. Není to jen o vzdělání, ale také o praxi v oboru a často i o pedagogické způsobilosti. Bez těchto podmínek zkrátka žádná odměna být vyplacena nemůže.

Kolik vlastně může garant dostat? To není pevně daná částka. Odvíjí se od platové třídy a platového stupně konkrétního pedagoga. Zákon umožňuje příplatek k základnímu platu, ale s jasně stanoveným procentuálním limitem. Vedení školy má sice určitou volnost při stanovení výše, ale musí respektovat zákonné mantinely a zohlednit, co všechno garant vlastně dělá a jak náročná jeho práce je.

Pravidelnost a průhlednost vyplácení? To je základ. Odměna musí být vyplácena v pravidelných intervalech společně s měsíčním platem a všechno musí být pořádně zdokumentované. Mzdové listy, účetní doklady – zkrátka přesná evidence, kterou musíte umět prokázat při jakékoliv kontrole.

A nezapomeňte, že odměna za garanta není žádná výjimka z daňových a odvodových povinností. Zaměstnavatel je povinen provést všechny zákonné srážky – daně, sociální a zdravotní pojištění, všechno jako u běžného platu. Kdyby se tohle zanedbalo, čekají vás sankce.

Co se stane, když garant přestane funkci vykonávat nebo změní pracovní poměr? Nárok na odměnu automaticky zaniká. Můžete mu ale poskytnout jednorázovou mimořádnou odměnu za dosažené výsledky, pokud to vaše vnitřní předpisy umožňují. Jenže pozor – tohle není nárok, ale rozhodnutí vedení školy.

Kontrola dodržování zákonných podmínek při vyplácení odměny za garanta má na starosti Česká školní inspekce a finanční orgány. Kontroly můžou přijít kdykoliv. Když se najdou nedostatky, čeká vás nařízení nápravných opatření, možná i vrácení peněz nebo pokuty. Proto má smysl věnovat vyplácení odměn maximální pozornost a mít všechno perfektně zdokumentované.

Rozdíly mezi veřejnými a soukromými školami

Když se bavíme o tom, jak se liší veřejné a soukromé školy, tak platové ohodnocení garantů studijních programů je opravdu zajímavá kapitola. Tady se totiž projevují zásadní rozdíly v přístupu k financování a odměňování.

Ve veřejných školách je všechno jasně dané. Platy se řídí podle tabulek, kde máte jasně stanovené, kolik dostanete podle toho, jak dlouho učíte, jaké máte vzdělání a co všechno máte na starosti. Informace o tom, kolik bere garant programu, nejsou žádné tajemství – vše vychází z přesných předpisů a kolektivních smluv. Garant tady většinou dostane příplatek k základnímu platu a hotovo. Není tu prostor pro žádné velké výkyvy nebo speciální dohody.

Soukromé školy to mají úplně jinak. Představte si, že máte skvělého odborníka z praxe, kterého chcete získat jako garanta vašeho programu. Můžete mu nabídnout mnohem zajímavější podmínky než státní škola. Odměna za garanta tady může být výrazně vyšší a často obsahuje bonusy podle toho, jak se programu daří – kolik má studentů, jaké jsou výsledky, jak je hodnocená výuka. Není to jen o pevném platu, ale o celém balíčku benefitů.

A co transparentnost? To je další velký rozdíl. U veřejných škol má každý právo nahlédnout do rozpočtu a vidět, kam jdou peníze. Nic se neskrývá, vše podléhá kontrole. Soukromé školy tyhle informace drží pod pokličkou – považují je za obchodní tajemství. Jejich argument? Kdyby zveřejnily, kolik platí svým lidem, mohli by je konkurenti přetáhnout nebo by ztratily výhodu na trhu.

Samotná práce garanta se také liší. Ve veřejné škole se soustředíte hlavně na akademickou kvalitu programu a splnění akreditačních požadavků. Vaše odměna odráží především tuhle odbornou stránku věci. V soukromé škole toho máte na starosti víc – často se od vás čeká, že budete program propagovat, přivádět nové studenty, budovat jeho renomé. Odměna za garanta pak může být přímo navázaná na to, jak se programu ekonomicky daří.

A pak je tu vyjednávání. Ve veřejném školství to prostě nejde – tabulky jsou tabulky a není prostor pro individuální dohody. Ale zkuste přijít jako uznávaný expert do soukromé školy. Můžete si sednout, probrat své podmínky a domluvit se na něčem, co dává smysl oběma stranám. Když máte výjimečnou kvalifikaci nebo praxi, můžete si říct o mnohem víc než vaši kolegové ve státním sektoru.

Tahle flexibilita soukromých škol jim dává možnost přilákat opravdu kvalitní lidi z praxe, kteří by se za standardní plat veřejné školy možná ani neohlédli. Na druhé straně veřejné školství nabízí stabilitu, jasná pravidla a transparentnost – každý ví, na čem je.

Časové rozložení výplaty odměny garantovi

Časové rozložení výplaty odměny garantovi hraje zásadní roli v celém systému jejich odměňování. Nejde přece jen o to, kolik garant dostane, ale také kdy a jak se peníze dostanou na jeho účet. Platby jsou rozložené do více etap, což dává smysl – vždyť práce garanta probíhá postupně a má různé fáze.

Hned na začátku, po oficiálním jmenování a podpisu smlouvy, přichází záloha na odměnu. Ta obvykle tvoří určitou část z celkové částky a není náhodná – garant potřebuje pokrýt první náklady spojené s přípravou programu, nastavením studijních plánů, možná nakoupit odbornou literaturu. Je to vlastně signál od školy: „Bereme to vážně a počítáme s tebou. Pro garanta to znamená, že může naplno začít pracovat, aniž by musel řešit, kde na to vzít.

Pak následují pravidelné platby během akademického roku. Většinou jde o čtvrtletní nebo pololetní výplaty, které jsou často navázané na konkrétní výsledky – dokončení akreditačních materiálů, revizi studijních plánů, kontrolu kvality výuky. Tahle pravidelnost má svou logiku. Garant vidí, že jeho práce má výstupy, a škola má přehled, že se věci posouvají správným směrem.

Na konci roku nebo po dokončení projektu přichází závěrečné vyúčtování. Tady se bilancuje všechno – co garant za tu dobu odvedl, jakých výsledků dosáhl, jak splnil stanovené cíle. A když garant výrazně překonal očekávání? Může počítat s bonusem navíc. Není to automatické, ale spravedlivé to rozhodně je.

Co se ale v praxi opravdu osvědčuje, je určitá míra flexibility. Ne každý garant má stejné potřeby a ne každý projekt běží stejně. Některé školy proto nabízejí možnost domluvit si platební kalendář individuálně. Když třeba garant potřebuje investovat do většího projektu nebo speciálního vybavení, tahle flexibilita mu hodně pomůže.

A co je naprosto klíčové? Transparentnost od samého začátku. Garant musí vědět přesně, kolik dostane, kdy to dostane a za jakých podmínek. Žádné překvapení, žádné nejasnosti. Když jsou pravidla hry jasná od startu, vyhne se spousta nedorozumění a buduje se důvěra mezi oběma stranami.

Garант není jen formální postavou, ale nositelem odpovědnosti, jehož odměna musí odrážet nejen čas strávený prací, ale i váhu rozhodnutí, která ovlivňují budoucnost celé instituce.

Radovan Kepka

Daňové a odvodové zatížení odměny

Odměna za garanta je specifický typ příjmu, který samozřejmě podléhá běžným daňovým a odvodovým pravidlům u nás v České republice. Když se taková odměna vyplácí, je potřeba myslet na všechny zákonné povinnosti – a to jak na straně toho, kdo odměnu poskytuje, tak na straně toho, kdo ji dostává. Daně a odvody u odměny za garanta nejsou úplně jednoduchá záležitost a záleží hlavně na tom, jak přesně garant svou činnost vykonává a v jakém vztahu s druhou stranou vlastně je.

Klíčové je hned na začátku zjistit, jestli jde o příjem ze zaměstnání, nebo o příjem z podnikání. Představte si třeba garanta, který má s institucí uzavřenou pracovní smlouvu nebo dohodu o provedení práce. V takovém případě se jeho odměna považuje za příjem ze závislé činnosti a zaměstnavatel mu z ní srazí zálohu na daň ještě předtím, než mu peníze vyplatí. Navíc za něj odvede pojistné na sociální a zdravotní – část platí zaměstnavatel ze svého, část se sráží z hrubé mzdy garanta.

Úplně jinak to vypadá, když garant funguje na vlastní nohu jako živnostník nebo freelancer. Odměnu za garanta v tomto případě dostane celou a už je jen na něm, aby si splnil daňové a odvodové povinnosti sám. Musí podat daňové přiznání, kde uvede příjem z podnikání. Daň se pak počítá z rozdílu mezi tím, co vydělal a co utratil – přitom si může uplatnit buď skutečné výdaje, nebo paušál, což je určité procento z příjmů.

Při výpočtu daně je dobré vědět, že aktuální sazba daně z příjmů je patnáct procent. A pozor – u vyšších příjmů nad stanovenou hranici přibude ještě solidární zvýšení daně. K tomu všemu přicházejí odvody na sociální a zdravotní pojištění, jejichž výše je přesně daná zákonem. Kdo podniká, platí zálohy na pojistné podle vyměřovacího základu z minulého roku.

Ten, kdo odměnu vyplácí, musí příjemci vydat potvrzení o tom, kolik mu zaplatil. Všechny údaje o odměně za garanta musí být správné a kompletní, jinak hrozí problémy při vyplňování daňového přiznání. Když si nejste jistí, jak to správně nastavit, rozhodně se vyplatí poradit se s daňovým poradcem nebo zajít na finanční úřad. Když se totiž charakter příjmu posoudí špatně, může to skončit doměrkem daně, pokutami a dalšími nepříjemnostmi, které nikoho netěší – ani finančně, ani administrativně.

Srovnání odměn na různých fakultách

Kolik vlastně dostávají garanti studijních programů na různých fakultách? Když se podíváte na česká vysoká škola, zjistíte, že částky se dost liší. Není to jen o tom, kolik má která škola peněz – hraje roli i to, jak moc si daná instituce tuhle pozici váží. Garant studijního programu nese zásadní odpovědnost za kvalitu a rozvoj daného oboru, což je role, která by si zasloužila férové ocenění. Jenže realita je daleko pestřejší.

Technické fakulty mají zpravidla hlubší kapsy než ty humanitní. Strojařina nebo elektrotechnika prostě dokážou vytáhnout víc peněz z výzkumných projektů a spolupráce s firmami. Garant na takové fakultě si může přijít měsíčně na patnáct až pětadvacet tisíc korun. Když přejdete na filozofickou nebo pedagogickou fakultu, realita je jiná – tam se částky pohybují spíš mezi osmi až patnácti tisíci. Tyto rozdíly nejsou vždy odůvodněné skutečnou náročností práce, ale prostě tím, co si která fakulta může dovolit.

Lékařské fakulty jsou pak kapitola sama pro sebe. Tam se do hodnocení garanta promítá úplně všechno – pedagogika, výzkum i klinická praxe. Odměna za garanta může překročit i třicet tisíc korun měsíčně, zejména když má na starosti všeobecné lékařství nebo podobně náročný program. Dává to smysl – vždyť odpovídáte za vzdělávání budoucích lékařů a musíte koordinovat teorii s praxí v nemocnicích.

Na ekonomických fakultách to bývá někde uprostřed – mezi dvanácti až dvaceti tisíci. Některé fakulty přitom začaly používat zajímavý systém. Odměna není pevná, ale mění se podle toho, kolik máte studentů, jak se absolventům daří na trhu práce nebo jak dopadne akreditace. Tento přístup motivuje garanty k aktivnímu rozvoji svěřených programů a k tomu, aby na nich neustále pracovali.

U přírodovědných fakult záleží hodně na konkrétním oboru. Informatiku nebo aplikovanou matematiku si školy víc váží než třeba geologii – zase hlavně kvůli tomu, odkud se dají získat peníze na výzkum. Průměrně to vychází na nějakých patnáct tisíc měsíčně, ale rozdíly mezi obory mohou být opravdu velké.

Co taky hraje roli, je velikost fakulty. Na menších fakultách může jeden garant odpovídat za více programů, což by se logicky mělo projevit v odměně. Jenže praxe je nepředvídatelná. Někde dostanete odměnu za každý program zvlášť, jinde vám řeknou, že víc než určitou částku nedostanete, i kdybyste garantovali programů deset.

Možnosti navýšení základní odměny garanta

Základní odměna garanta studijního programu je vlastně jen startovní čára. Ve skutečnosti existuje spousta způsobů, jak si můžete přilepšit – záleží na tom, jak na tom váš program je, kolik má studentů a jak kvalitní práci odvádíte. Systém odměňování není postavený jen na tom, že funkci vykonáváte, ale především na tom, jak dobře ji děláte a jakých výsledků dosahujete.

Co nejvíc ovlivňuje výši odměny? Především typ programu, který garantujete. U bakalářského studia dostanete základní sazbu. Magisterský program už přináší vyšší ohodnocení – je zkrátka náročnější, vyžaduje větší odbornost a komplexnější řízení. A doktorské studium? Tam už mluvíme o úplně jiné lize. Tady jde o vědeckou špičku a mezinárodní uznání.

Pak je tu počet studentů v programu. Logicky – garantovat program pro třicet lidí je něco jiného než řídit studium pro pět set studentů. Většina škol proto používá systém, kdy s rostoucím počtem aktivních studentů roste i vaše odměna. Víc studentů znamená víc administrativy, složitější koordinaci výuky a celkově náročnější management.

Nezapomínejme na formu studia. Kombinované nebo distanční studium má svá specifika – musíte jinak připravovat materiály, koordinovat konzultace, intenzivněji komunikovat přes online platformy. Tahle extra práce se často odráží i ve vyšší odměně.

Jak si program vede v praxi? To je zásadní otázka. Když získáte skvělé hodnocení v akreditaci, vyhrajete nějaké ocenění nebo vaši absolventi skvěle uplatňují na trhu práce, můžete počítat s bonusem. Podobně pozitivní zpětná vazba od studentů není jen hezká věc do statistik – může se projevit i ve vaší peněžence.

V dnešní době hraje velkou roli internacionalizace. Program v angličtině? Zahraniční studenti a vyučující? To všechno vyžaduje extra úsilí – překládat materiály, koordinovat se zahraničními partnery, vyřešit specifické potřeby studentů z ciziny. A tohle úsilí by mělo být oceněno.

A co inovace? Když aktivně modernizujete obsah programu, zavádíte nové vyučovací metody, propojujete teorii s aktuální praxí nebo implementujete digitální nástroje, zasloužíte si za to uznání. Školy dobře vědí, že průběžná inovace má cenu, a měly by ji i odpovídajícím způsobem honorovat.

Administrativní proces žádosti o odměnu

Když se rozhodnete žádat o odměnu za svou práci garanta, čeká vás celá řada kroků, které je potřeba projít. Není to nic strašidelného, ale určitě se vyplatí vědět předem, co vás čeká a jak se na to připravit.

Všechno vlastně začíná už ve chvíli, kdy roli garanta přijímáte. Nejdůležitější je od začátku rozumět tomu, co po vás bude požadováno – nejen po stránce samotné práce, ale i co se týče všech těch papírů a dokladů.

Co budete potřebovat? Především si pečlivě schovávejte všechny důležité dokumenty. Představte si to jako skládání mozaiky – každý kousek má svůj význam. Zaznamenávejte si, co přesně děláte, kolik času vám jednotlivé úkoly zaberou, čeho jste dosáhli. Možná vám to teď připadá jako zbytečná byrokracie, ale věřte, že když budete žádost sestavovat, ocení každou poznámku, kterou jste si udělali.

Samotná žádost má svou pevnou strukturu. Vyplníte do formuláře své osobní údaje, uvedete, u jakého projektu jste působili jako garant, a napíšete, jakou odměnu požadujete. K tomu pak přiložíte všechny ty materiály, které jste si průběžně shromažďovali – důkazy o tom, co jste skutečně odvedli a v jaké kvalitě.

Dobrá zpráva je, že celý systém by měl fungovat transparentně. Instituce, které odměny vyplácejí, mají povinnost jasně říct, podle čeho se odměny určují, jaké jsou sazby a jak se počítají. Právě tato otevřenost zajišťuje, že všichni mají stejné šance a nikdo není zvýhodňován nebo naopak znevýhodňován.

Po odesílání žádosti nastává období čekání. Příslušné oddělení projde všechny vaše dokumenty, zkontroluje, jestli nic nechybí a jestli je všechno v pořádku. Jak dlouho to trvá? To záleží – někdy to jde rychle, jindy to může být složitější, třeba když je zrovna víc žádostí najednou. Pokud něco nebude úplně v pořádku, ozvou se vám a požádají vás o doplnění.

Vaši práci pak někdo posoudí podle předem daných měřítek. Podívají se na kvalitu toho, co jste udělali, jak jste naplnili cíle, jaký to mělo celkově přínos. Lidé, kteří vaši žádost hodnotí, by měli postupovat spravedlivě a podle pravidel. Máte právo vědět, jak to probíhá, a pokud by vám odměnu neschválili nebo snížili, musí vám vysvětlit proč.

Nakonec dostanete písemné rozhodnutí s podrobným vysvětlením. Když vše dopadne dobře, následuje ještě vyplacení peněz – a s tím souvisí další formalitky kolem daní a účetnictví. Celý tento systém má smysl: zajistit, aby garanté dostali férovou odměnu za svou práci, a zároveň hlídat, aby se veřejné peníze nerozhazovaly zbytečně.

Vliv akreditace na výši odměny

Výše odměny za garanta studijního programu závisí především na tom, jakou akreditaci daný program má. Není to žádná náhoda – typ akreditace totiž přímo určuje, kolik práce, odpovědnosti a pravomocí garant na svých bedrech nese. A logicky, čím víc toho má na starosti, tím vyšší odměnu může očekávat.

Garant studijního programu s institucionální akreditací má zpravidla nárok na vyšší odměnu než garant programu s programovou akreditací. Proč? Protože institucionální akreditace dává škole mnohem větší volnost, a tím pádem i garantovi přibývá zodpovědnosti.

Když škola získá institucionální akreditaci, je to vlastně takové razítko nejvyšší důvěry od Národního akreditačního úřadu. Znamená to, že může vytvářet nové studijní programy sama, bez toho, aby každý jednotlivý program musel projít složitým schvalovacím procesem. Zní to skvěle, že? Jenže pro garanta to znamená podstatně víc práce. Garant takového programu nese zvýšenou odpovědnost za koncepci, obsahovou náplň a kvalitu studia – prakticky vše leží na jeho odborném posouzení. Nikdo mu už nedrží nad hlavou akreditační úřad, který by program ještě dodatečně kontroloval. Ta svoboda má svou cenu, a proto je i odměna vyšší.

U programové akreditace je situace trochu jiná. Každý studijní program musí nejdřív získat souhlas Národního akreditačního úřadu, který ho pečlivě prověří. Garant sice stále zodpovídá za kvalitu výuky a fungování programu, ale pohybuje se v jasně daných mantinelech, které byly předem schválené. Odměna garanta v případě programové akreditace bývá nižší, avšak stále reflektuje náročnost pozice – nikdo přece netvrdí, že jde o snadnou práci.

Kolik konkrétně si garant přijde? Rozdíl mezi oběma typy akreditace může být i několik tisíc korun měsíčně. Každá škola to má nastavené trochu jinak – někde platí pevné sazby podle typu akreditace, jinde berou v potaz i další věci. Třeba kolik studentů program má, jak je obor náročný, nebo jestli má mezinárodní přesah.

Kde se o tom všem dozvíte? Uchazeči o pozici garanta mají právo se s těmito informacemi seznámit ještě před přijetím funkce. Mělo by to být napsané ve mzdovém řádu školy nebo v nějaké směrnici o odměňování. A pokud tam tyto informace nenajdete nebo vám nejsou jasné, nebojte se zeptat. Máte přece právo vědět, co vás čeká a co za to dostanete, než se do čehokoliv pustíte. Dobrá škola by vám měla tyto údaje poskytnout transparentně a bez okolků.