Společný majetek manželů: Na co si dát pozor před svatbou i po ní

Co je společné jmění manželů

Společné jmění manželů představuje specifický majetkový režim mezi manželi, který vzniká automaticky uzavřením manželství. Tento právní institut zahrnuje veškerý majetek a závazky, které manželé nabyli během trvání manželství, s výjimkou určitých zákonem stanovených případů. Do společného jmění spadá zejména příjem z pracovní činnosti obou manželů, příjmy z podnikání, výnosy z majetku náležejícího do společného jmění i samostatného majetku manželů.

Majetek získaný během manželství se automaticky stává součástí společného jmění, bez ohledu na to, který z manželů jej nabyl nebo který je uveden jako vlastník v příslušné dokumentaci. To znamená, že i když například nemovitost koupí pouze jeden z manželů, stává se automaticky součástí společného jmění a druhý manžel k ní má stejná práva. Totéž platí pro movité věci, cennosti, úspory či investice pořízené za trvání manželství.

Existují však výjimky, které do společného jmění manželů nespadají. Jedná se především o majetek získaný dědictvím nebo darem, věci osobní potřeby jednoho z manželů, majetek nabytý před uzavřením manželství a náhradu nemajetkové újmy za poškození přirozených práv jednoho z manželů. Mimo společné jmění zůstávají také věci sloužící k výkonu povolání pouze jednoho z manželů.

Manželé mohou režim společného jmění upravit odlišně od zákonné úpravy, a to buď předmanželskou smlouvou (před vznikem manželství) nebo smlouvou o modifikaci společného jmění (během manželství). Tyto smlouvy musí mít formu notářského zápisu a lze jimi rozsah společného jmění rozšířit či zúžit, případně vyhradit jeho vznik ke dni zániku manželství.

V rámci společného jmění manželů platí, že oba manželé mají stejná práva a povinnosti. Každý z nich může majetek spravovat, užívat jej a disponovat s ním, přičemž by měl brát ohled na potřeby rodiny a zájmy druhého manžela. Pro významná rozhodnutí týkající se společného jmění je však potřeba souhlasu obou manželů. To se týká zejména prodeje nemovitostí, uzavírání úvěrových smluv či poskytování darů významné hodnoty.

Společné jmění manželů zaniká nejčastěji rozvodem manželství, smrtí jednoho z manželů nebo prohlášením konkurzu na majetek jednoho z nich. Po zániku společného jmění následuje jeho vypořádání, při kterém se určí, jaká část majetku připadne kterému z bývalých manželů. Pokud se manželé nedohodnou na vypořádání mimosoudně, rozhodne o rozdělení majetku soud, který přihlíží k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění.

Vznik společného jmění manželů

Společné jmění manželů vzniká ze zákona okamžikem uzavření manželství, pokud není zákonem stanoveno jinak. Tento institut představuje specifickou formu spoluvlastnictví, která může existovat výhradně mezi manželi. V okamžiku sňatku se automaticky vytváří majetkové společenství, do kterého spadá veškerý majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství. Výjimku tvoří zákonem definované případy, kdy určitý majetek do společného jmění manželů nespadá.

Do společného jmění manželů se zahrnuje veškerý majetek nabytý za trvání manželství, včetně příjmů z pracovní činnosti, podnikání, sociálních dávek, výher v loteriích či jiných podobných her. Součástí jsou také věci movité i nemovité, cenné papíry, podíly v obchodních společnostech či družstvech, pokud je některý z manželů nabyl během trvání manželství. Důležité je poznamenat, že není rozhodující, který z manželů majetek nabyl nebo který z nich je uveden jako vlastník v příslušné evidenci.

Zákon však stanovuje určité výjimky, kdy majetek do společného jmění manželů nespadá. Jedná se především o majetek získaný dědictvím nebo darem, věci sloužící osobní potřebě jednoho z manželů, majetek nabytý před uzavřením manželství a náhradu nemajetkové újmy na přirozených právech manžela. Mimo společné jmění zůstává také majetek vydaný v rámci restitučních nároků původnímu vlastníkovi.

Manželé mohou vznik společného jmění modifikovat prostřednictvím předmanželské smlouvy (též označované jako manželská smlouva nebo svatební smlouva). Tato smlouva musí mít formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu, a lze ji uzavřít jak před svatbou, tak i během trvání manželství. Prostřednictvím této smlouvy mohou snoubenci či manželé upravit rozsah společného jmění odlišně od zákonné úpravy, případně jeho vznik zcela vyloučit a stanovit režim oddělených jmění.

Společné jmění manželů vzniká i v případě, kdy jeden z manželů nebo oba podnikají. V takovém případě může být použit majetek ve společném jmění k podnikání pouze se souhlasem druhého manžela. Tento souhlas pak platí i pro další právní jednání související s podnikáním. Při prvním použití majetku ve společném jmění k podnikání je vyžadován souhlas druhého manžela, který může být udělen i konkludentně.

Vznik společného jmění manželů má významné důsledky i v oblasti odpovědnosti za závazky. Dluhy převzaté za trvání manželství se stávají součástí společného jmění, pokud byly přijaty se souhlasem obou manželů nebo pokud se týkají běžných či obvyklých záležitostí rodiny. To znamená, že za tyto závazky odpovídají oba manželé společně a nerozdílně, a to celým svým majetkem, včetně majetku ve společném jmění.

Společný majetek manželů je jako křehká váza, do které oba manželé vkládají své naděje, sny a úsilí. Jen vzájemná důvěra a respekt ji udrží celou.

Zdislava Procházková

Majetek patřící do společného jmění

Do společného jmění manželů patří vše, co nabyl jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů, co nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, nebo co nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech. Společné jmění tvoří také dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Součástí společného jmění jsou zejména příjmy z pracovní činnosti a z podnikání, příjmy z výnosu výlučného majetku každého z manželů, sociální dávky, výhry z loterií a podobných her, a to i v případě, že je získal jen jeden z manželů. Do společného jmění spadá také majetek nabytý během manželství bez ohledu na to, který z manželů jej nabyl nebo který z nich se zasloužil o jeho nabytí. Patří sem například nemovitosti koupené za trvání manželství, automobily, vybavení domácnosti, úspory, cenné papíry či podíly v obchodních společnostech nabyté za trvání manželství.

Významnou součástí společného jmění jsou také pohledávky vzniklé za trvání manželství, jako jsou například nároky na výplatu mzdy, nároky z pojistných smluv či nároky na vyplacení dividend z akcií nabytých za trvání manželství. Do společného jmění manželů spadají také věci sloužící k výkonu povolání jednoho z manželů, s výjimkou těch, které svou hodnotou výrazně převyšují běžnou míru.

Je důležité si uvědomit, že součástí společného jmění jsou i dluhy vzniklé za trvání manželství, pokud byly převzaty při obstarávání běžných záležitostí rodiny nebo se souhlasem obou manželů. To znamená, že za tyto dluhy odpovídají oba manželé společně a nerozdílně. Typickým příkladem jsou hypoteční úvěry na pořízení společného bydlení, spotřebitelské úvěry či leasingové smlouvy.

Majetek nabytý před uzavřením manželství zůstává ve výlučném vlastnictví toho z manželů, který jej nabyl. Stejně tak majetek získaný dědictvím nebo darem během manželství náleží pouze tomu z manželů, který jej zdědil nebo dostal darem, pokud dárce neprojevil úmysl dát dar do společného jmění manželů. Výlučným majetkem jsou také věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, například oblečení, šperky nebo sportovní vybavení.

Do společného jmění manželů patří také přírůstky, výnosy a užitky ze společného majetku. Například pokud manželé pronajímají nemovitost patřící do společného jmění, nájemné z této nemovitosti je také součástí společného jmění. Stejně tak zhodnocení majetku ve společném jmění, například rekonstrukcí nebo modernizací, se stává součástí společného jmění, a to i v případě, že bylo financováno z výlučných prostředků jednoho z manželů.

Výluky ze společného jmění manželů

Do společného jmění manželů nepatří veškerý majetek, který manželé vlastní. Zákon jasně vymezuje několik důležitých výluk, které zůstávají ve výlučném vlastnictví jednotlivých manželů. Mezi základní výluky ze společného jmění patří majetek získaný před uzavřením manželství. Veškeré věci, které jeden z manželů nabyl ještě jako svobodný, zůstávají v jeho výlučném vlastnictví i po svatbě. To zahrnuje například nemovitosti, automobily, úspory či jiné cennosti pořízené před vstupem do manželství.

Společný majetek manželů	Výlučný majetek
Majetek nabytý za trvání manželství	Majetek nabytý před manželstvím
Příjmy obou manželů	Dary a dědictví
Společné bankovní účty	Osobní věci jednoho z manželů
Společně pořízené vybavení domácnosti	Majetek získaný restitucí
Společné podnikání manželů	Náhrada nemajetkové újmy

Další významnou výlukou jsou věci sloužící osobní potřebě jednoho z manželů. Jedná se především o oblečení, obuv, kosmetiku, sportovní vybavení či osobní elektroniku. Tyto předměty zůstávají ve vlastnictví toho manžela, který je používá, a to i když byly pořízeny ze společných prostředků během trvání manželství. Výjimku tvoří věci mimořádné hodnoty, jako například velmi drahé šperky nebo luxusní hodinky.

Do společného jmění také nespadá majetek získaný dědictvím či darem. Pokud jeden z manželů zdědí nemovitost po rodičích nebo dostane dar od příbuzných či přátel, tento majetek se nestává součástí společného jmění. To platí i pro finanční dary nebo dědictví. Důležité je však poznamenat, že příjmy a výnosy z tohoto výlučného majetku už do společného jmění spadají, pokud vznikly během trvání manželství.

Specifickou kategorií jsou náhrady nemajetkové újmy na přirozených právech manžela. Jedná se například o bolestné či odškodnění za způsobenou újmu na zdraví. Tyto náhrady zůstávají výlučným majetkem poškozeného manžela. Podobně je tomu u majetku nabytého právním jednáním vztahujícím se k výlučnému majetku jednoho z manželů. Například když manžel prodá svůj výlučný majetek, získané peníze se nestávají součástí společného jmění.

Věci vydané v rámci restitučních předpisů tvoří další významnou výluku. Pokud byl jednomu z manželů vrácen majetek v rámci majetkových restitucí, zůstává tento majetek v jeho výlučném vlastnictví. To se týká například nemovitostí zabavených během komunistického režimu a následně navrácených původním majitelům nebo jejich dědicům.

Manželé si mohou rozsah společného jmění upravit také smluvně, a to buď před svatbou, nebo kdykoliv během manželství. Pomocí notářského zápisu mohou některé věci ze společného jmění vyjmout nebo naopak do něj zahrnout. Tato smlouva však nesmí svým obsahem nebo účelem porušovat zákon nebo se příčit dobrým mravům. Zároveň nesmí negativně ovlivňovat práva třetích osob, pokud s tím tyto osoby výslovně nesouhlasí.

Správa společného jmění manželů

Správa společného jmění manželů představuje důležitý aspekt majetkových vztahů mezi manželi. Každý z manželů může běžně spravovat společné jmění, přičemž při rozhodování o společných věcech musí jednat se souhlasem druhého manžela. V případě běžných záležitostí, jako jsou například nákupy do domácnosti nebo úhrada pravidelných plateb, může jednat každý z manželů samostatně. Právní jednání jednoho z manželů při správě společného jmění zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně.

V případě významných rozhodnutí týkajících se společného jmění je nezbytný souhlas obou manželů. Jedná se zejména o nakládání se společným majetkem v hodnotě, která přesahuje běžnou správu, například při prodeji nemovitosti, uzavření hypotečního úvěru nebo při poskytnutí daru z významné části společného jmění. Pokud jeden z manželů jedná bez souhlasu druhého v záležitosti, která přesahuje běžnou správu, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.

Manželé se mohou dohodnout na odlišném způsobu správy společného jmění. Tato dohoda musí mít formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu. V dohodě si manželé mohou upravit například to, že určitý majetek bude spravovat výhradně jeden z nich, nebo stanovit přesnější pravidla pro nakládání se společným majetkem. Taková dohoda však nesmí vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu a nesmí se svým obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby.

V rámci správy společného jmění jsou manželé povinni informovat se navzájem o stavu společného jmění, o příjmech a výdajích. Tato vzájemná informační povinnost je základem pro řádnou správu společného majetku a předcházení případným sporům. Manželé by měli vést přehled o významných majetkových transakcích a uchovávat důležité dokumenty týkající se společného jmění.

Při správě společného jmění musí manželé také respektovat zájmy rodiny, především nezletilých dětí. Nemohou proto nakládat se společným majetkem způsobem, který by ohrozil životní úroveň rodiny nebo zájmy nezletilých dětí. V případě porušení těchto povinností může soud na návrh druhého manžela rozhodnout, jakým způsobem bude společné jmění spravováno, případně určit správce části společného jmění.

Důležitým aspektem správy společného jmění je také odpovědnost za dluhy. Za dluhy, které jsou součástí společného jmění, odpovídají oba manželé společně a nerozdílně. To platí i v případě, že dluh vznikl jednáním pouze jednoho z manželů při správě společného jmění. Proto je důležité, aby manželé při správě společného jmění jednali obezřetně a s vědomím této společné odpovědnosti.

Možnosti úpravy rozsahu společného jmění

Manželé mají několik možností, jak upravit rozsah svého společného jmění. Základním způsobem je uzavření předmanželské smlouvy (též známé jako předmanželská dohoda), kterou lze sepsat ještě před vstupem do manželství. Tato smlouva musí mít formu notářského zápisu a umožňuje budoucím manželům přesně vymezit, který majetek zůstane ve výlučném vlastnictví každého z nich a který bude spadat do společného jmění.

V průběhu manželství mohou manželé také modifikovat rozsah společného jmění pomocí manželské smlouvy, která rovněž vyžaduje formu notářského zápisu. Manželé se mohou dohodnout na zúžení či rozšíření zákonného rozsahu společného jmění. Při zúžení mohou například vyčlenit určité věci nebo práva, které budou nadále ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Naopak při rozšíření mohou do společného jmění zahrnout i majetek, který by jinak podle zákona byl ve výlučném vlastnictví.

Velmi důležitou možností je také režim oddělených jmění, kdy si každý z manželů spravuje svůj majetek samostatně a nezávisle na druhém manželovi. Tento režim může být vhodný zejména pro podnikatele nebo osoby s vysokým rizikem vzniku dluhů. V takovém případě je majetek druhého manžela chráněn před případnými věřiteli.

Manželé mohou také požádat soud o úpravu rozsahu společného jmění, pokud pro to existují závažné důvody. Mezi takové důvody patří například hazardní hraní jednoho z manželů, závislost na návykových látkách nebo nezodpovědné nakládání s majetkem. Soud může v těchto případech společné jmění zúžit až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.

Při úpravě rozsahu společného jmění je třeba myslet i na ochranu práv třetích osob. Smlouvy upravující rozsah společného jmění nemohou zpětně ovlivnit práva věřitelů vzniklá před uzavřením takové smlouvy. Proto je důležité případné změny v rozsahu společného jmění řešit s předstihem, nikoli až v okamžiku, kdy se manželé dostanou do finančních problémů.

Veškeré změny v rozsahu společného jmění by měly být pečlivě zváženy a konzultovány s právním odborníkem. Je třeba vzít v úvahu nejen současnou situaci, ale i možný budoucí vývoj a potenciální rizika. Manželé by měli také pamatovat na to, že některé věci, jako například obvyklé vybavení rodinné domácnosti, jsou ze zákona chráněny zvláštním režimem a jejich právní režim nelze měnit ani smlouvou.

V případě podnikání jednoho z manželů je vhodné zvážit úpravu rozsahu společného jmění tak, aby byl druhý manžel chráněn před případnými podnikatelskými riziky. Zároveň je třeba pamatovat na to, že i při odděleném režimu jmění mají manželé povinnost přispívat na chod společné domácnosti a potřeby rodiny.

Zánik společného jmění manželů

Společné jmění manželů může zaniknout několika způsoby, přičemž nejčastějším důvodem je rozvod manželství. V takovém případě dochází k vypořádání majetku mezi bývalými manželi, což může být proces značně komplikovaný a časově náročný. Manželé se mohou na rozdělení majetku dohodnout mimosoudně, což je nejrychlejší a nejméně konfliktní řešení. Pokud k dohodě nedojde, musí o rozdělení společného jmění rozhodnout soud.

Další možností zániku společného jmění je smrt jednoho z manželů, kdy se majetek vypořádává v rámci dědického řízení. V tomto případě se pozůstalý manžel stává účastníkem dědického řízení a má nárok na vypořádání své části společného jmění. Společné jmění může zaniknout také prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manželů, kdy se majetek stává součástí konkurzní podstaty.

Zákon umožňuje i zrušení společného jmění manželů za trvání manželství, a to rozhodnutím soudu. K tomuto kroku může dojít například v případě, že jeden z manželů je závislý na návykových látkách, hazardních hrách nebo opakovaně zadlužuje rodinu. Soud může společné jmění zrušit také v případě, že jeden z manželů začal podnikat nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.

Po zániku společného jmění manželů nastává fáze vypořádání, která musí proběhnout do tří let. Pokud se tak nestane, uplatní se zákonná domněnka, podle které se movité věci stávají vlastnictvím toho z manželů, který je výlučně užívá, ostatní movité a nemovité věci se stávají podílovým spoluvlastnictvím obou manželů s rovnými podíly. Stejně se vypořádají i ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy.

Při vypořádání společného jmění se přihlíží k několika důležitým faktorům. Především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu a jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Významnou roli hraje také péče o děti a obstarávání domácnosti. Manželé si mohou dohodnout i jiný způsob vypořádání, než stanoví zákon, musí však respektovat práva třetích osob.

V případě existence dluhů ve společném jmění manželů jsou oba manželé povinni je splnit společně a nerozdílně, a to i po zániku společného jmění. Věřitelé mohou požadovat splnění dluhu po kterémkoliv z manželů. Proto je důležité při vypořádání společného jmění pamatovat i na existující závazky a jejich spravedlivé rozdělení mezi bývalé manžele.

Manželé mohou předejít komplikacím při zániku společného jmění uzavřením předmanželské smlouvy nebo modifikační dohody během manželství. Tyto dokumenty musí mít formu notářského zápisu a mohou upravit rozsah společného jmění nebo stanovit pravidla pro jeho správu či vypořádání v případě zániku.

Vypořádání společného jmění po rozvodu

Po rozvodu manželství nastává důležitá fáze vypořádání společného jmění manželů, která může být často složitým a emotivně náročným procesem. Bývalí manželé mají ze zákona tři roky na to, aby si majetek mezi sebou rozdělili. Pokud tak neučiní dohodou nebo soudním rozhodnutím, nastává ze zákona nevyvratitelná domněnka vypořádání.

V rámci vypořádání společného jmění je nutné nejprve určit, které věci do společného jmění skutečně patří. Do společného jmění manželů spadá vše, co bylo nabyto za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím, darem nebo věcí osobní potřeby. Jedná se tedy například o společně pořízený dům či byt, automobil, vybavení domácnosti, ale také o společné dluhy či pohledávky vzniklé za trvání manželství.

Nejjednodušší cestou vypořádání je vzájemná dohoda bývalých manželů. Ta musí mít písemnou formu a podpisy na ní musí být úředně ověřeny. V dohodě si manželé mohou majetek rozdělit zcela podle svých představ, nemusí dodržovat zásadu rovnosti podílů. Důležité je, aby dohoda obsahovala kompletní výčet majetku a způsob jeho rozdělení.

Pokud se manželé nedokáží dohodnout, může o vypořádání rozhodnout soud. Soudní řízení o vypořádání společného jmění manželů se zahajuje na návrh kteréhokoli z bývalých manželů. V řízení před soudem je třeba prokázat, jaký majetek do společného jmění patří, kdy byl pořízen a jaká je jeho hodnota. Soud při rozhodování přihlíží k několika kritériím, zejména k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu a jak se zasloužil o nabytí společného majetku.

V praxi často dochází k situacím, kdy jeden z manželů během manželství nakládá se společným majetkem bez vědomí druhého manžela. Je důležité vědět, že k nakládání s majetkem ve společném jmění, které není běžnou záležitostí, je třeba souhlasu obou manželů. Pokud jeden z manželů uzavře například bez vědomí druhého manžela kupní smlouvu na nemovitost, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.

Specifickou situací je existence společných dluhů. Ty je také nutné v rámci vypořádání společného jmění řešit. Za dluhy vzniklé za trvání manželství odpovídají oba manželé společně a nerozdílně, a to i po rozvodu, dokud nedojde k vypořádání. Je proto důležité při vypořádání pamatovat i na rozdělení odpovědnosti za splácení těchto závazků.

V případě, že do tří let od rozvodu nedojde k vypořádání dohodou ani soudním rozhodnutím, uplatní se zákonná domněnka vypořádání. To znamená, že movité věci se stanou výlučným vlastnictvím toho z manželů, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo domácnosti výlučně jako vlastník užívá. Ostatní movité a nemovité věci se stanou předmětem podílového spoluvlastnictví a podíly obou bývalých manželů jsou stejné.

Dluhy a závazky ve společném jmění

Ve společném jmění manželů se kromě majetku nachází také dluhy a závazky, které manželé nabyli během trvání manželství. Součástí společného jmění jsou všechny dluhy převzaté za trvání manželství, s výjimkou těch, které se týkají majetku náležejícího výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku. Dále sem nepatří dluhy, které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého manžela, aniž by se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Při vzniku dluhů ve společném jmění manželů je důležité si uvědomit, že za jejich splnění jsou oba manželé odpovědni společně a nerozdílně. To znamená, že věřitel může požadovat splnění dluhu po kterémkoliv z manželů, a to v plné výši. Tato skutečnost může mít závažné důsledky zejména v případech, kdy jeden z manželů uzavírá půjčky nebo jiné závazky bez vědomí druhého manžela.

V praxi často nastávají situace, kdy jeden z manželů provozuje podnikatelskou činnost a v rámci ní vznikají dluhy. Dluhy vzniklé při podnikání spadají do společného jmění pouze v případě, že s podnikatelskou činností druhý manžel souhlasil. Tento souhlas může být udělen jak výslovně, tak i konkludentně, tedy mlčky. Pokud druhý manžel o podnikání věděl a nijak proti němu neprotestoval, má se za to, že s ním souhlasil.

Manželé mají možnost upravit rozsah společného jmění, včetně dluhů, prostřednictvím notářského zápisu. Mohou se dohodnout, že některé dluhy budou spadat výhradně do odpovědnosti jednoho z nich. Taková dohoda je však účinná pouze mezi manžely navzájem a vůči třetím osobám pouze tehdy, pokud jim byla známa.

V případě vypořádání společného jmění manželů při rozvodu se dluhy rozdělují podobně jako aktiva. Každý z manželů má právo požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek. Při vypořádání se přihlíží k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat situacím, kdy jeden z manželů uzavře bez vědomí druhého manžela závazek přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. V takovém případě může druhý manžel namítat neplatnost takového právního jednání v rozsahu přesahujícím míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Ochrana druhého manžela před nepřiměřenými dluhy je zakotvena v občanském zákoníku a představuje významný nástroj pro zachování finanční stability rodiny.

Ochrana třetích osob při SJM

Při nakládání se společným jměním manželů je třeba brát v úvahu nejen zájmy samotných manželů, ale také práva a oprávněné zájmy třetích osob. Ochrana třetích osob je zakotvena především v ustanoveních občanského zákoníku, která upravují právní jednání manželů ve vztahu ke společnému jmění.

V běžných záležitostech může každý z manželů jednat samostatně, přičemž z takového jednání jsou zavázáni a oprávněni oba manželé společně a nerozdílně. To znamená, že věřitel může požadovat splnění dluhu po kterémkoliv z manželů. V případě významných rozhodnutí, zejména při nakládání se společným jměním ve značném rozsahu, je však vyžadován souhlas druhého manžela. Absence takového souhlasu může vést k relativní neplatnosti právního jednání, které může být druhým manželem napadeno.

Třetí osoby jsou chráněny především ustanovením, podle kterého se manžel nemůže dovolat neplatnosti právního jednání druhého manžela vůči třetí osobě, která jednala v dobré víře. Dobrá víra třetí osoby se předpokládá a je na manželovi, který tvrdí opak, aby prokázal, že třetí osoba o nedostatku souhlasu věděla nebo vědět musela.

Významnou ochranu třetích osob představuje také ustanovení o účinnosti modifikací společného jmění manželů. Smlouvy o manželském majetkovém režimu a rozhodnutí soudu o změně zákonného režimu jsou vůči třetím osobám účinné, pouze pokud jim byl obsah těchto listin znám. To v praxi znamená, že pokud třetí osoba nevěděla o existenci smlouvy měnící rozsah společného jmění manželů, nemůže se vůči ní manžel této smlouvy dovolávat.

Zvláštní ochrana je poskytována věřitelům v případě vypořádání společného jmění manželů. Vypořádáním společného jmění nesmí být dotčena práva třetích osob. Věřitel, jehož pohledávka vznikla za trvání společného jmění, může požadovat její uspokojení z celého společného jmění, jako by k jeho vypořádání nedošlo.

V případě podnikání manžela je ochrana třetích osob realizována především prostřednictvím ustanovení o odpovědnosti za dluhy vzniklé při podnikání. Dluhy vzniklé při podnikání jsou součástí společného jmění, pokud vznikly za trvání manželství, ledaže druhý manžel nesouhlasil s podnikáním a tento nesouhlas byl věřiteli znám.

Právní úprava také pamatuje na situace, kdy manželé využívají společné jmění k újmě věřitele jednoho z nich. V takovém případě se věřitel může domáhat, aby soud určil, že právní jednání manželů je vůči němu právně neúčinné. Tato relativní neúčinnost chrání věřitele před účelovými převody majetku mezi manžely, kterými by se majetek mohl vyvést z dosahu věřitele.